Archiv autora: Uzivatel

Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti – jak se určuje výše výživného, a jak jej vymáhat?

Vyživovací povinnost rodičů vůči svým potomkům upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který v otázce výživného vychází ze zásady,
že vyživovací povinnost je mezi předky a potomky, ale také mezi (rozvedenými) manžely, poskytována dobrovolně. Jak se však zachovat tehdy, pokud například po rozvodu manželství jeden z rodičů svou vyživovací povinnost ke společnému dítěti neplní? Jak se určuje výše výživného, a jak se lze jeho hrazení domoci? Odpovědi na základní otázky shrnuje tento článek, v jehož závěru uvádíme i další praktické informace k podání návrhu na stanovení výživného pro nezletilé dítě.

Trvání vyživovací povinnosti

Předně je třeba říci, že doba, po kterou je výživné dítěti poskytováno, není limitována věkem dítěte, a tedy nezaniká dovršením zletilosti, tj. 18. rokem věku dítěte. Vyživovací povinnost vůči dítěti trvá tehdy, pokud není dítě schopno se samo živit. Pokud se tedy potomek například soustavně připravuje na výkon budoucího povolání studiem na vysoké škole, a není dosud nikde zaměstnaný, právo na výživné ze strany rodičů trvá i po dosažení jeho zletilosti.

Rozsah vyživovací povinnosti

Co se týče rozsahu vyživovací povinnosti, zákon stanoví, že „životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů“. Při určování výše výživného se tak bude přihlížet ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům rodiče. Soud tedy bude v řízení o stanovení vyživovací povinnosti zjišťovat zejména výši mzdy či platu povinného-rodiče, jeho majetkové poměry (vlastnictví movitých a nemovitých věcí, pohledávek, akcií atp.), ale i způsob života, který vede. Pokud v takovém řízení rodič nesplní povinnost předložit soudu listiny k zjištění svého příjmu a dalších majetkových poměrů, platí ze zákona nevyvratitelná domněnka, že jeho průměrný měsíční příjem činí pětadvacetinásobek částky životního minima. V současnosti tato částka činí 85.250,- Kč.

Na straně oprávněného jsou rozhodné odůvodněné potřeby dítěte a rovněž jeho majetkové poměry. Výživným přitom nerozumíme pouze poskytování výživy jako takové, ale také ošacení, školní pomůcky, nebo například zabezpečování nehmotných potřeb (vzdělání, sportovní či kulturní aktivity dítěte). V případě, že soud rozhoduje o vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, které dosud nenabylo plné svéprávnosti (a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí), lze podle zákona za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor.

Spornou byla donedávna otázka úroků z prodlení v případě neplacení výživného – tedy zda podobně jako v případě nesplácení jiného peněžitého dluhu náleží věřiteli úroky z prodlení. Jistotu přinesla až novelizace občanského zákoníku, konkrétně zákonem č. 460/2016 Sb., který do zákona doplnil § 921 odst. 2, který stanoví, že „Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení“. V návrhu na uplatnění nároku na výživné u soudu je proto možné se domáhat i zaplacení těchto úroků.

Výživné a náklady na realizaci styku s dítětem

Jaký vliv má na výši výživného, pokud se rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, odstěhuje daleko od původního místa bydliště, a druhému rodiči z tohoto důvodu zásadně vzrostou náklady na dopravu? Touto otázkou se zabýval již Ústavní soud, například v nálezu sp. zn. I. ÚS 2996/17, ve kterém stanovil, že: „Pokud již dojde k tomu, že rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, se odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, obecné soudy nemohou ponechat tento aspekt stranou a musí jej zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti.“ I tento aspekt tak hraje při určování rozsahu vyživovací povinnosti svou roli a soudy jej musí při určování výše výživného řádně uvážit.

Uplatnění nároku na výživné u soudu a exekuce

Jak již bylo zmíněno výše, základním zákonným předpokladem je, že plnění vyživovací povinnosti je realizováno dobrovolně. V případě, že tomu tak není (rodiče např. nejsou schopni dohody ohledně výživného na společné dítě), nezbývá, než se obrátit s návrhem na jeho určení na soud. Ten ve svém rozhodnutí stanoví zpravidla měsíční peněžní částku, čímž autoritativně určí konkrétní výši výživného. Pokud ani poté povinný svou povinnost neplní, lze se návrhem na zahájení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce domáhat splnění povinnosti vyplývající z rozhodnutí soudu (tzv. exekučního titulu) tímto způsobem.

Zanedbání povinné výživy

Plnění vyživovací povinnosti má svou zásadní společenskou důležitost, a její zanedbávání je tak hodnoceno jako jednání značně škodlivé. I proto zákonodárce přistoupil ke kriminalizaci takového jednání, a to konkrétně v ust. § 196 trestního zákoníku. Neplněním (resp. vyhýbáním se) zákonné povinnosti vyživovat či zaopatřovat jiného po dobu delší než 4 měsíce tak osoba páchá trestný čin zanedbání povinné výživy, který je možné potrestat až do výše 1, resp. 2 let odnětí svobody. V případě, že osoba svým jednáním naplní skutkovou podstatu tohoto trestného činu, je možné se obrátit na policii s trestním oznámením.

Zálohované výživné

Závěrem se zmiňme o v současnosti často diskutovaném tzv. zálohovaném výživném. Podle současného návrhu by měl v případě, že rodič tzv. alimenty na nezletilé dítě nehradí, vyplácet výživné stát, a to za splnění několika podmínek. Předně je třeba, aby povinný po 4 měsíce neuhradil celou částku soudem stanoveného výživného. Dále musí být podán návrh na zahájení exekuce (či soudního výkonu rozhodnutí), a v neposlední řadě musí být na povinného podáno trestní oznámení. Výživné by pak měl stát hradit nejdéle po dobu 2 let, a to v maximální výši 3.000,- Kč. Zejména v otázce limitace této doby na 2 roky se však návrh potýká s kritikou veřejnosti a je tedy otázkou, zda a v jaké podobě bude nakonec přijat.

Praktické informace k uplatnění nároku na výživné u soudu:

Kam návrh podat?

  • Návrh na stanovení výživného pro nezletilé dítě se podává u obecného soudu nezletilého dítěte, kterým je soud, v jehož obvodu má nezletilý své bydliště.

Co v návrhu uvést?

  • V návrhu je třeba uvést údaje o obou rodičích a nezletilém dítěti (jméno, příjmení, datum narození, bydliště), dále vylíčit rozhodné skutečnosti a nabídnout k nim důkazy (např. uvést, zda dítě navštěvuje nějaké zájmové kroužky, jaká je jejich cena a přiložit o tom potvrzení, uvést výši nákladů na bydlení a předložit např. nájemní smlouvu, kde je stanovena výše nájemného, prokázat výši příjmu rodiče atp.) a uvést, čeho se podaným návrhem domáháme (uvést tzv. petit návrhu, tedy navrhnout, jak by měl soud rozhodnout).

Je podání návrhu zpoplatněno?

  • Řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků, podání návrhu tedy zpoplatněno není.

Kdo bude nezletilé dítě v řízení zastupovat?

  • Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro dané řízení jmenuje.

Jak a kdy soud rozhodne?

  • Ve věci samé rozhodne soud rozsudkem, který je povinen vydat s největším urychlením, pokud nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pak zpravidla do 6 měsíců (v opačném případě je povinen v odůvodnění rozsudku uvést skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet).

  • Soud může v rozsudku rozhodnout i o uložení povinnosti zaplatit úrok z prodlení, učiní tak však pouze tehdy, pokud to účastník navrhne.

Kdy je rozhodnutí soudu vykonatelné?

  • Rozsudek odsuzující k plnění výživného je předběžně vykonatelný, to znamená, že vykonatelnost nastává nezávisle na právní moci rozsudku, a lhůta k plnění tak běží již od jeho doručení, příp. od data uvedeného v rozsudku.

Lucie Herodesová, advokátní praktikantka
Advokátní kanceláře Grinacová & Šulc

Zdroje:

Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014

Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2996/17 ze dne 29. 5. 2018

Tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 1. 2020

Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015

Užívání nemovité věci v podílovém spoluvlastnictví

Spoluvlastnictví v českém právním řádu označuje vlastnictví dvou či více osob (jak fyzických, tak právnických) k jedné společné věci zároveň. Každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci, přičemž toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. V tomto článku se budu primárně věnovat tomu, jakými způsoby mohou být užívány společné věci, zejména tedy věci nemovité (byty, domy, pozemky). Mezi tyto způsoby patří dohoda všech spoluvlastníků o užívání společné věci, rozhodnutí většiny spoluvlastníků o užívání společné věci nebo rozhodnutí soudu na návrh některého ze spoluvlastníků.

Dohoda všech spoluvlastníků o užívání společné věci

Nejjednodušším a prvotním způsobem, jak mohou spoluvlastníci upravit své spoluvlastnické vztahy ohledně užívání společné nemovité věci je uzavření dohody mezi spoluvlastníky o užívání společné věci. Občanský zákoník pro takovou dohodu nevyžaduje písemnou formu, a lze ji uzavřít pouze ústně, případně i konkludentně. Jedná se tak o bezformální právní jednání. Spoluvlastníci jsou následně svými smluvními projevy vázáni, a to až do doby, než dojde ke změně poměrů mezi spoluvlastníky nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Uzavření dohody tak lze spoluvlastníkům jen doporučit, jelikož se tím dá předejít případným budoucím sporům mezi spoluvlastníky ohledně užívání společné věci.

Rozhodnutí většiny spoluvlastníků o užívání společné věci

V případě že spoluvlastníci nedojdou ke společné dohodě, mohou o způsobu užívání společné věci hlasovat. Z občanského zákoníku vyplývá, že každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci, kdy se při rozhodování o společné věci počítají hlasy spoluvlastníků podle velikosti jejich podílů. Podíl každého ze spoluvlastníků tedy vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví. O běžné správě, do které lze zařadit i rozhodnutí spoluvlastníků o užívání společné věci, rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů, tedy nadpoloviční většinou hlasů spoluvlastníků podle velikosti jejich podílů. V této souvislosti tedy může spoluvlastník, který disponuje nadpolovičním podílem, přehlasovat ostatní spoluvlastníky a rozhodnout tak sám o tom, jakým způsobem bude nemovitá věc užívána.

Z ustanovení § 1128 odst. 2, 3 občanského zákoníku vyplývá, že přijaté rozhodnutí nemá právní účinky vůči spoluvlastníkům, kteří vůbec nebyli vyrozuměni o hlasování a nemohli se jej tak účastnit. Spoluvlastník, který v takovém případě nehlasoval, není daným rozhodnutí vázán a nemusí se podle něj řídit. To se však neuplatní při rozhodování o neodkladných záležitostech (např. hrozící závažná škoda atd.). Rozhodnutí o neodkladné záležitosti má právní účinky i vůči opomenutým spoluvlastníkům, kteří však mají právo navrhnout soudu, aby určil, že ani toto rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči nim žádné právní účinky. K uplatnění tohoto práva přísluší spoluvlastníkům prekluzivní třiceti denní lhůta, která běží ode dne přijetí předmětného rozhodnutí, popř. ode dne, kdy se o rozhodnutí opomenutý spoluvlastník dozvěděl nebo dozvědět mohl. Uplynutím prekluzivní třiceti denní lhůty toto právo zaniká.

Na základě hlasování, při němž se uplatňuje tzv. princip majorizace, může být menšinový spoluvlastník zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání společné věci v rozsahu menším, než by odpovídal jeho spoluvlastnický podíl. V této souvislosti Ústavní soud ČR dovodil, že takovýto přehlasovaný spoluvlastník má nárok na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu.

Rozhodnutí soudu na návrh některého ze spoluvlastníků

Přehlasovaný spoluvlastník (ten, který byl vyrozuměn o hlasování) dále může v souladu s § 1139 občanského zákoníku navrhnout soudu aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím. Soud v takovém případě uspořádá právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá. Rozhodnutí soudu o sporu spoluvlastníků podle § 1139 občanského zákoníku je konstitutivním rozhodnutím, jímž dochází ke vzniku, změně či zániku práva a jemu odpovídající povinnosti mezi spoluvlastníky.

Užívání společné věci bez právního důvodu/Bezdůvodné obohacení

V případě, že některý z podílových spoluvlastníků užívá společnou věc bez jakéhokoliv právního důvodu (tj. bez jakékoliv dohody mezi spoluvlastníky, bez většinového rozhodnutí spoluvlastníků a bez rozhodnutí soudu) nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje tím do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků, které je chráněno dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a tím mu vzniká na jejich úkor bezdůvodné obohacení. Ostatní spoluvlastníci se tak mohou u soudu po takovémto spoluvlastníkovi domáhat vydání bezdůvodného obohacení.

Mgr. Michal Hovorka, advokát

Advokátní kancelář Grinacová & Šulc

Zdroje:

  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008

  • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2792/2016

  • stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18

  • Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013

Povinnost nájemce provádět běžnou údržbu a drobné opravy související s nájmem bytu

Občanský zákoník ve zvláštních ustanoveních týkajících se nájmu bytu v § 2257 stanoví že: (1) Pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání a (2) Nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu. Zejména odstavec druhý vypadá na první pohled jednoduše, nicméně v praxi může být jeho výklad pro laika poněkud nejasný a problematický. Tento článek si klade za cíl čtenáři uvedené pojmy více přiblížit.

Pokud se podíváme na citované ustanovení občanského zákoníku, logicky nás napadá otázka, co se pojmy běžná údržba a drobné opravy myslí a co pod ně konkrétně spadá. Občanský zákoník pojmy nikterak nerozvádí ani nedefinuje, je tedy nutné za tímto účelem nahlédnout do nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s nájmem bytu (dále jen „vládní nařízení“).

Běžnou údržbou se dle vládního nařízení rozumí „udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění vodovodních výtoků, zápachových uzávěrek, odsavačů par, digestoří, mísících baterií, ohřívačů vody, bidetů, umyvadel, van, výlevek, dřezů, splachovačů, kuchyňských sporáků, pečících trub, vařičů, infrazářičů, kuchyňských linek, vestavěných a přistavěných skříní, dále pak kontrola funkčnosti termostatických hlavic s elektronickým zařízením, kontrola funkčnosti hlásiče kouře včetně výměny zdroje, kontrola a údržba vodovodních baterií s elektronickým zařízením“.

V zásadě se jedná o logické vymezení povinné údržby z pohledu nájemních stran. Bylo by až absurdní povolávat pronajímatele k „úklidu“ bytu, kterým by rušil nájemce, a zároveň z pohledu pronajímatele je pochopitelné, že chce mít byt způsobilý k dalšímu užívání a že není povinen za nájemce provádět naprosto základní údržbu a úklid bytu.

I přes podrobný výčet toho, co se rozumí běžnou údržbou, se zde však najdou vymezení, která činí problémy. Vedle naprosto základní povinnosti jako je čištění podlah, odpadů a jiných, se mezi pronajímatelem a nájemcem často řeší otázka malování, oprava omítek, či tapetování. S přihlédnutím k faktu, že běžná údržba není nijak omezena náklady (na rozdíl od drobných oprav), jde o položky, které nejsou finančně zanedbatelné. Sporné může být i to, jak často by se mělo malovat, jakou barvou apod., když představy pronajímatele mohou být zcela odlišné od představ nájemce. Pokud se chce proto pronajímatel do budoucna vyhnout překvapení v podobě barvy, kterou nemůže vystát, je praktické sjednat si tyto povinnosti již v nájemní smlouvě, konkrétně například jak často, za jakých podmínek, v jakém rozsahu, jakou kvalitu a za jaké náklady by měl nájemce byt vymalovat, či vytapetovat.

Často se setkáváme také s dotazem, jak se posuzuje revize kotle a kdo by měl náklady na revizi hradit. Obecně platí, že pokud není ujednáno v nájemní smlouvě jinak, revize spadá pod běžnou údržbu a hradí ji nájemce.

Za drobné opravy se dle vládního nařízení považují „opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a to podle věcného vymezení nebo výše nákladů“.

Drobné opravy dle věcného vymezení jsou detailně vyčteny v §4 nařízení vlády. Mimo tento výčet se za drobné opravy považují také další opravy bytu a jeho vybavení a výměny jednotlivých předmětů nebo jejich součástí, které nejsou věcně vymezeny v §4 nařízení, jestliže náklad na jednu opravu nepřesáhne částku 1.000,- Kč. Pokud se takových oprav provádí více, je rozhodující součet nákladů na opravy.

U drobných oprav nařízení stanovuje navíc omezení v tom smyslu, že přesáhne-li součet nákladů za drobné opravy, ať už vymezené věcné nebo podle výše nákladů, částku rovnající se 100 Kč/m2 podlahové plochy bytu, další opravy v daném kalendářním roce se nepovažují za drobné opravy. Tento limit by měl představovat pojistku proti postupné „rekonstrukci“ bytu ve vlastnictví pronajímatele na náklady nájemce.

Náklady na běžnou údržbu, jak už bylo zmíněno výše, oproti tomu limitovány nejsou. Doporučujeme jim proto věnovat více pozornosti při úpravě práv a povinností smluvních stran v nájemní smlouvě. Při úpravě práv a povinností v nájemní smlouvě odlišně od zákona je však třeba mít vždy na paměti, že práva a povinnost lze sjednat odlišně, nikoliv však v neprospěch nájemní strany, tj. nájemci nesmí být uloženo více povinností než stanoví předpis. Pokud nájemní smlouva běžnou údržbu a drobné úpravy vůbec nezmiňuje, strany se řídí úpravou obsaženou v občanském zákoníku a nařízení vlády.

Neprovádění oprav a údržby ze strany nájemce je třeba posuzovat jako porušení smluvní povinnosti a obecně tak vzniká pronajímateli právo na náhradu škody, která mu porušením této povinnosti vznikla.

Nesplnění povinnosti provádět běžnou údržbu a běžné opravy ze strany nájemce je zároveň porušením užívat věc řádně a může být považováno za hrubé nebo až závažné porušení povinností nájemce a může být tímto jednáním naplněn jeden z výpovědních důvodů ze strany pronajímatele.

Z § 2267 občanského zákoníku dále vyplývá oprávnění pronajímatele odstranit na náklady nájemce poškození nebo vady způsobené okolnostmi, za které odpovídá nájemce, jestliže je nájemce neodstraní sám.

I přes poměrně detailní vymezení povinností pronajímatele a nájemce ve vládním nařízení, doporučujeme proto všem smluvním stranám věnovat těmto otázkám pozornost i v nájemní smlouvě a předejít tak případným sporům a nedorozuměním.

Jakub Tauš, advokátní praktikant
Advokátní kancelář Grinacová & Šulc

Zdroje: Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s.

Podvodné inzeráty na prodej nemovitostí

Vždy, když zájemce reaguje na inzerát nabízející prodej nemovité věci, měl by si prověřit, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti. V případě, kdy je nemovitost v osobním vlastnictví, lze toto provést prostřednictvím katastru nemovitostí, v případě družstevního vlastnictví je nutné obrátit se na družstvo, které nemovitost vlastní a prověřit, že jednající osoba je členem tohoto družstva. Pokud se zájemcem jedná jiná osoba než skutečný vlastník, například realitní makléř, je třeba si vyžádat pověření od vlastníka k jeho zastupování.

Veškeré smlouvy a ujednání je nutné si pozorně přečíst a nebát se zeptat na věci, které jsou zájemci nejasné. Nikdy nepodepisovat smlouvy ve spěchu a pod nátlakem. Pokud druhá strana jedná seriózně, vždy zájemci poskytne dostatečný prostor pro prostudování smluvní dokumentace, případně i pro poradu s právníkem. Nepřiměřený tlak na podpis smlouvy by měl být zájemci vždy podezřelý.

Před odesláním peněz by měl zájemce trvat na prohlídce bytu, setkání s vlastníkem a v případě koupě nemovitosti přes realitní kancelář i s makléřem. Nikdy zájemce nesmí předat v hotovosti či zaslat na účet jakoukoliv finanční částku před podpisem smlouvy, ve které je jednoznačně a srozumitelně řešeno, jak bude s penězi naloženo v případě, kdy k prodeji nemovité věci ne/dojde. Vhodné je pro složení kupní ceny či zálohy využít úschov, ať advokátních, notářských či bankovních. Tím je zajištěna transparentnost celého obchodu a je zajištěno, že současný vlastník nemovité věci obdrží prostředky z úschovy až po převodu vlastnického práva na zájemce.

V případě, že zájemce podvodníkovi peníze již poslal, neodkladně by se měl obrátit na Policii ČR a podat trestní oznámení s uplatněním nároku na náhradu škody. Pokud zájemce zjistí, že podvodník takto nachytal více lidí, je možné se s nárokem na náhradu škody připojit k již probíhajícímu trestnímu řízení.

Mgr. Hana Grinacová, advokátka
Barbora Jakoubková, advokátní praktikantka
Advokátní kanceláře Grinacová & Šulc

Návrh zákona o realitním zprostředkování

Dne 6. února 2019 Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo Poslanecké sněmovně návrh zákona o realitním zprostředkování. Návrh zákona se týká úpravy podmínek poskytování realitního zprostředkování a práv a povinností s tím souvisejících, zejména práv a povinností účastníků realitního zprostředkování. Tato úprava míří především na realitní kanceláře, jelikož v současné době neexistuje žádný zákon, který by oblast realitní činnosti upravoval. Stávající úprava je tak považována za nedostatečnou, především z důvodu chybějících pravidel pro výkon realitního zprostředkování, nedostatečné ochrany klientů a neúčinné kontroly realitních zprostředkovatelů, či z důvodu jejich nedostatečné profesní odbornosti.

Návrh zákona definuje pojem realitní zprostředkování, kterým se rozumí činnost, jejímž účelem je zprostředkovat jiným osobám uzavření realitní smlouvy, a dále uvádí, jaké služby tato činnost zpravidla zahrnuje (např. zajištění prohlídky nemovité věci, zprostředkování poskytnutí právních služeb, posouzení stavu nemovité věci).

Dále návrh zákona zavádí pojem realitní zprostředkovatel, což je ten, kdo jako podnikatel poskytuje realitní zprostředkování. Je zaveden požadavek bezúhonnosti, povinnost pojištění při výkonu činnosti a informační povinnost realitního zprostředkovatele. Nově má být realitní zprostředkování vykonáváno na základě živnostenského oprávnění k provozování vázané živnosti, zákon tak zároveň novelizuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, který upravuje podmínky vstupu do nově zavedené vázané ohlašovací živnosti. Kontrolu nad dodržováním povinností mají vykonávat obecní živnostenské úřady a ministerstvo.

V původním návrhu bylo stanoveno, že realitní zprostředkovatel není oprávněn nabízet přijímání peněz do úschovy za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy, nicméně Ústavně právní výbor přijal pozměňovací návrh, který na písemnou žádost zájemce umožňuje za splnění určitých podmínek realitnímu zprostředkovateli úschovu poskytnout. Návrh tedy zachovává možnost realitním kancelářím poskytovat úschovy, ale stanoví povinnosti, kterých se musí držet. Smlouva o úschově bude vždy písemná a realitní zprostředkovatel musí mít zřízen pro každého uschovatele samostatný úschovní účet úschovy, který bude u banky veden na jeho jméno. Nebude již tedy možné zachovat praxi některých realitních kanceláří, které úschovy kupních cen poskytují a všechny prostředky od různých schovatelů ukládají na jeden bankovní účet. Obdobně jako je tomu u advokátů bude realitní zprostředkovatel povinen vést evidenci úschov a je mu také stanovena povinnost současně s prvním poskytnutím úschovy o tomto informovat obecní živnostenský úřad.

Návrh zákona dále zavádí povinnost realitního zprostředkovatele být pojištěn pro případ povinnosti nahradit zájemci újmu způsobenou mu výkonem realitního zprostředkování a upravuje také náležitosti smlouvy o realitním zprostředkování a povinnosti, které musí zprostředkovatel v souvislosti s uzavřením této smlouvy splnit.

Návrh zákona byl již schválen Poslaneckou sněmovnou a dne 18.11.2019 doručen Senátu ČR. Navrhované nabytí účinnosti zákona je stanovené na 1. ledna 2020, nicméně jej v tuto chvíli čeká projednání Senátem a podepsání Prezidentem republiky. O dalším vývoji schvalování zákona o realitním zprostředkování Vás proto budeme informovat.

Barbora Jakoubková, advokátní praktikantka
Advokátní kancelář Grinacová & Šulc

5 otázek pro…….Barboru Jakoubkovou

1) Jak a kdy jste se rozhodla pro práci v advokátní kanceláři?
V průběhu studia 3. ročníku na vysoké škole, chtěla jsem si doplnit teorii praxí.

2) Jaká oblast práva Vás nejvíc baví a jaká Vám naopak není blízká?
Nejvíce mě baví oblast práva veřejného, především právo trestní, ale není mi cizí ani právo rodinné a obchodní. Nejméně mě zajímá právo ústavní.

3) Co Vás při práci v advokátní kanceláři nejvíce překvapilo, či pobavilo?
Překvapily mě možnosti dnešní doby, především to, jak lze získat informace a pracovat s nimi.

4) Jaké jsou Vaše profesní cíle?
Nyní se soustředím na dokončení vysoké školy, později bych se ráda věnovala trestnímu právu, ať jako advokát, nebo jako státní zástupce.

5) Jak trávíte svůj volný čas, co je Vaší relaxací od práce?
Ráda sportuji, věnuji se svým kočkám, cestuji a scházím se s přáteli.

5 otázek pro…….Jakuba Tauše

1) Jak a kdy jste se rozhodl pro práci v advokátní kanceláři?
Už před nástupem do školy jsem věděl, že budu chtít vyzkoušet práci v advokátní kanceláři, abych zjistil, co taková práce obnáší a jaké jsou možnosti pro právníky, co se jejich budoucího směřování týče. Ve třetím ročníku jsem cítil, že je vhodný moment hledat práci v advokátní kanceláři a konfrontovat teorii s praxí.

2) Jaká oblast práva Vás nejvíc baví a jaká Vám naopak není blízká?
V průběhu studií mě nejvíce oslovilo občanské právo pro svou rozmanitost, dále pak právo pracovní. Na druhé straně je správní právo, oblast, která mi zatím sedla nejméně.

3) Co Vás při práci v advokátní kanceláři nejvíce překvapilo, či pobavilo?
Práce v Advokátní kanceláři Grinacová & Šulc je mou první pracovní zkušeností v této oblasti, a tak jsem zatím spíše zvědavý, co všechno práce v advokátní kanceláři přinese.

4) Jaké jsou Vaše profesní cíle?
Můj osobní cíl, při nástupu do školy, byl stát se soudcem. Nicméně v průběhu studia a na základě dosavadních zkušeností cítím, že by mě nyní spíše lákala práce advokáta v menší advokátní kanceláři nebo v budoucnu ve své vlastní.

5) Jak trávíte svůj volný čas, co je Vaší relaxací od práce?
Svůj volný čas trávím především sportem, což je můj největší odpočinek od práce. Dále rád chodím po horách a hraju na kytaru.

5 otázek pro…….Lucii Herodesovou

1) Jak a kdy jste se rozhodla pro práci v advokátní kanceláři?
Během svého studia na vysoké škole. Práce v advokátní kanceláři totiž umožňuje studentům propojit si odborné znalosti získané studiem se zkušenostmi z praxe, která přináší odlišné případy než ty vzorové v právnických učebnicích. A právě umět si poradit se složitým případem je podle mě důležitou dovedností pro každého advokáta.

2) Jaká oblast práva Vás nejvíc baví a jaká Vám naopak není blízká?
Nejvíce mě baví oblast práva soukromého, a to zejména právo občanské (hmotné i procesní) a kromě toho mě zajímá také právo trestní. Zatím jsem si naopak nestihla oblíbit právo správní, ale třeba se to časem změní.

3) Co Vás při práci v advokátní kanceláři nejvíce překvapilo, či pobavilo?
S prací v Advokátní kanceláři Grinacová & Šulc nyní teprve začínám, a proto na své první zážitky z této právní praxe teprve čekám.

4) Jaké jsou Vaše profesní cíle?
V současné době se soustředím hlavně na dokončení studia na vysoké škole, v budoucnu bych se ale ráda věnovala dráze advokátky, a to buď jako spolupracující advokát v advokátní kanceláři, případně si časem založila kancelář vlastní.

5) Jak trávíte svůj volný čas, co je Vaší relaxací od práce?
Ve svém volném čase si ráda odpočinu od studia či práce, a to podle nálady buď aktivně sportem, tancem či výlety, anebo pasivním odpočinkem, například četbou či hudbou.

Navrhované změny Občanského zákoníku, týkající se nesporných rozvodů – tzv. rozvody u notářů

Ministerstvo spravedlnosti v dubnu předložilo návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen „Občanský zákoník“). Navrhované změny Občanského zákoníku se týkají tzv. nesporného rozvodu manželství, tj. manželství bez zjišťování příčin rozvratu, a veřejností je tato novela laicky označovaná též jako „rozvod u notáře“.

Nejvýznamnější navrhovanou změnou je vypuštění jedné z podmínek rozvodu manželství, a to rozhodování soudu o úpravě poměrů nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, v době po rozvodu. Nově bude postačovat, aby se manželé dohodli mezi sebou, aniž by řízení o úpravě poměrů nezletilého dítěte po rozvodu bylo vedeno před soudem. Za dostačující navrhovaná novela považuje dohodu s doložkou vykonatelnosti uzavřenou před notářem.

Současná úprava

Dle úpravy obsažené v Občanském zákoníku soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, v době po rozvodu manželů.

Z tohoto základního pravidla tak vyplývá, že řízení o úpravě poměrů nezletilého dítěte v době po rozvodu je vedeno vždy, a to jak při rozvodu se zjišťováním příčin rozvratu (tj. sporný rozvod), tak i při rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství (tj. nesporný rozvod), a je jednou z podmínek uskutečnění rozvodu manželství.

Rozhodnutím rozumíme nejen autoritativní úpravu poměrů mezi rodiči a dětmi v době po rozvodu ze strany soudu (tak tomu bývá u sporného rozvodu), ale také uzavření dohody mezi manžely jakožto rodiči a její následné odsouhlasení ze strany soudu v řízení o úpravě poměrů (v případě nesporného rozvodu).

Co vede legislativce ke změně?

Důvodová zpráva k novele zákona hovoří o několika důvodech, kdy hlavním z nich je přesvědčení legislativce, že již v současnosti je velké množství rozvádějících se párů schopno a ochotno dohodnout se na úpravě poměrů nezletilého dítěte po rozvodu bez zásahu soudu a fakt, že nebudou muset kvůli takovéto dohodě před soud, by mohl motivovat k uzavření dohody páry další. Zákonodárce je také pro další omezení ingerence státu do rodinného života v případech, kdy takovéto zásahy nejsou nutné s ohledem na schopnost a ochotu manželů dohodnout se.

Dalším z důvodů navrhované novely je zefektivnění fungování opatrovnických soudů. S účinností Občanského zákoníku došlo ke značnému nárůstu agendy opatrovnických soudů. Řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí v době po rozvodu tvoří významné procento případů vedených těmito soudy, jejich mimosoudní řešení by tak umožnilo opatrovnickým soudům věnovat se komplikovanějším případům a urychlení vedení řízení před opatrovnickými soudy.

Mimosoudní řešení úpravy poměrů nezletilých dětí je dle zákonodárce možné zejména s ohledem na data, dle kterých jsou ve velkém množství případů soudu rovnou předkládány dohody nebo jsou uzavřeny po jednání s mediátorem, příp. před soudem po prvním jednání ve věci.

Navrhované změny

Nově navrhovaná úprava počítá s tím, že místo řízení o úpravě poměrů nezletilého dítěte v době po rozvodu vedeném před soudem, by postačovala dohoda uzavřená mezi rodiči.

Návrh dále pracuje se dvěma variantami, kdy dle první z nich by dohoda mezi manžely musela mít formu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, dle druhé varianty by postačovala písemná forma a úředně ověřené podpisy manželů.

Dopad změn

Dle zákonodárce by měly navrhované změny mít za výsledek jak urychlení řízení před opatrovnickými soudy, tak větší prostor pro opatrovnické soudy k řešení komplikovanějších případů.

Zákonodárce se též domnívá, že výsledkem bude nárůst nesporných rozvodů a dojde k urychlení rozvodového řízení.

Odborná veřejnost se k navrhovaných změnám však vyjadřuje kriticky. Dle ČAKu a Unie rodinných obhájců nesledují tyto změny zájem dítěte, který by měl být zájmem primárním a až poté je možné hovořit o zájmu na zefektivnění české justice.

Hovoří o tom, že spousta rodičů ztotožňuje zájmy dítěte se zájmy svými, které však bývají dosti odlišné. Advokát, který pomáhá rodičům se sepsáním dohody, přináší do diskuze racionální prvek a je schopen vysvětlit klientovi, že některé věci jsou zcela nemístné. Postavení notáře je však naprosto odlišné od postavení advokáta a od postavení soudu – advokát hledá spravedlnost pro svého klienta a stojí za stranou, soud hledá spravedlnost pro všechny a stojí nad stranami, notář však stojí mimo strany a jeho úkolem je pouhé sepsání dohody s tím, že neovlivňuje její obsah.

Dále hovoří o tom, že novela občanského zákoníku má být účinná od roku 2020 a takto krátký časový úsek nedává notářům dostatečné množství času na seznámení se s problematikou dané agendy.

S ohledem na tyto skutečnosti se odborná veřejnost přiklání k druhé variantě, která by umožňovala sepsání dohody v písemné formě a ověřenými podpisy, i když samozřejmě preferuje stávající úpravu jakožto úpravu, která nejlépe reflektuje zájmy dítěte.

Navrhované změny pro Vás budeme dále sledovat a o dalším průběhu Vás budeme informovat.

Anna Zelenková, advokátní praktikantka
Advokátní kancelář Grinacová & Šulc

Rozvod manželství

Podle údajů Českého statistického úřadu skončí v České republice zhruba každé druhé manželství rozvodem. Ačkoli se zdá, že rozvody jsou u nás již běžnou záležitostí, většině obyvatel nahání řízení o rozvod manželství hrůzu. Co všechno je třeba doložit? Co když manžel s rozvodem nesouhlasí? Jak se postupuje v případě, že jsou zde nezletilé děti? Odpovědi na základní otázky Vám zodpovíme v tomto článku.

Sporný a nesporný rozvod

Základním předpokladem pro rozvod manželství je podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku přítomnost hlubokého, trvalého a nenapravitelného rozvratu soužití manželů, přičemž nelze očekávat jeho obnovení. Soužitím manželů se rozumí osobní (včetně intimního) a majetkové společenství, což zahrnuje např. vzájemnou péči, sdílení radostí i starostí nebo společné trávení volného času. Není přitom nutné, aby spolu manželé bydleli (tj. pro přítomnost rozvratu není rozhodné, zda spolu manželé bydlí).

V souvislosti s tím potom rozlišujeme rozvod sporný a nesporný. Sporným je rozvod se zjišťováním příčin rozvratu. Soud se zde tedy zabývá nejen otázkou, zda je soužití manželů rozvráceno, ale také tím, co k rozvratu vedlo. Řízení je v tomto případě zahájeno návrhem jednoho z manželů. O sporný rozvod se tak většinou jedná v situaci, kdy jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí (což samo o sobě samozřejmě neznamená, že by manželství nemohlo být rozvedeno).

O nesporném rozvodu (rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu) mluvíme, pokud manželé podají společný návrh nebo pokud se jeden z nich připojí k návrhu druhého z manželů. Vzhledem k tomu, že soud za těchto okolností zkoumá pouze přítomnost rozvratu, nikoli jeho příčiny, bývá tato varianta rychlejší a méně nákladná. Logickým předpokladem je však souhlas a následná součinnost obou manželů.

Podmínky rozvodu

Jak již bylo uvedeno výše, základní podmínkou pro oba typy rozvodu je existence rozvratu. Výjimku tvoří tzv. tvrdostní klauzule zakotvená v § 755 odst. 2 občanského zákoníku. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, soud manželství nemůže rozvést, pokud by byl rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, který je dán zvláštními důvody (např. jedná se o invalidní dítě), nebo se zájmem manžela, jenž se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství (zde s výjimkou případů, kdy spolu manželé už nežijí alespoň tři roky). Rozpor se zájmem jednoho z manželů tak může být dán např. v situaci, kdy tato osoba trpí závažnou chorobou a je odkázána na pomoc druhého z manželů nebo kdy by pro ni rozvod znamenal ztrátu možnosti bydlení, přičemž obstarání nového místa k bydlení by bylo značně komplikované.

Další podmínku představuje úprava poměrů nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, pro dobu po rozvodu manželů. V případě sporného rozvodu bude o úpravě poměrů dítěte rozhodovat soud. Pokud se jedná o nesporný rozvod, uzavřou manželé dohodu o úpravě poměrů dítěte, kterou následně předloží ke schválení soudu. V obou případech se budou poměry dítěte v době po rozvodu manželství řešit před rozhodováním o samotném rozvodu, a to v samostatném zvláštním řízení.

Dále jsou v § 757 občanského zákoníku stanoveny zvláštní podmínky pro nesporný rozvod. Manželství musí v takovém případě ke dni zahájení řízení (tj. dnem doručení návrhu soudu) trvat alespoň jeden rok s tím, že manželé spolu déle než šest měsíců nežijí (ve smyslu soužití, jak je popsáno výše v odstavci věnovaném vysvětlení sporného a nesporného rozvodu). Dále je třeba soudem schválená dohoda o poměrech nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, pro dobu po rozvodu manželů a dohoda o úpravě majetkových poměrů, bydlení, příp. výživného pro dobu po rozvodu. Posledně uvedenou dohodu, resp. dohody, je nutné předložit v písemné formě s úředně ověřenými předpisy.

Praktické informace

1. Kde podat návrh

Návrh se podává u okresního soudu, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů, jinak u obecného soudu manžela, který nepodal návrh na rozvod, a pokud by zde nebyl ani takový soud (např. v případě společného návrhu), pak u obecného soudu manžela, který podal návrh. Obecný soud účastníka řízení upravuje § 85 občanského soudního řádu (zpravidla je určen bydlištěm osoby).

2. Soudní poplatky

Aktuální výše soudního poplatku za řízení o rozvod manželství je 2.000,- Kč.

Řízení ve věci péče o nezletilé a o vyživovací povinnosti rodičů vůči nezletilým dětem je od poplatků osvobozeno.

Poplatek za návrh na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů činí 2.000,- Kč, který se navyšuje o 5.000,- Kč za každou nemovitou věc a o 15.000,- Kč za každý obchodní závod nebo jeho organizační složku.

3. Náklady řízení

Každý z účastníků nese své náklady řízení. Náhrada nákladů řízení tak zpravidla nepřísluší žádnému z nich.

4. Délka řízení

Zde není možné poskytnout jednoznačnou odpověď. Řízení o rozvod manželství může trvat v rozmezí pár měsíců až několika let v závislosti zejména na tom, zda se jedná o rozvod sporný či nesporný, jaké jsou vztahy mezi manželi a do jaké míry jsou ochotni spolupracovat, zda mají nezletilé děti, co vše tvoří společné jmění manželů a jestli se v tomto směru dokážou dohodnout.

Ačkoli rozvod manželství a řízení o něm upravuje jen několik paragrafů v občanském zákoníku a občanském soudním řádu, a jedná se tedy z právního hlediska spíše o méně komplikovanou úpravu, doporučujeme obrátit se na advokáta, který Vám celý proces výrazně usnadní, neboť řadu věcí může vyřešit za Vás. Obzvlášť v případě vypjatých vztahů se jeví pomoc advokáta jako žádoucí.

Karolina Konečná, advokátní praktikantka
Advokátní kancelář Grinacová & Šulc

Zdroje:

  • Winterová, A., Macková, A. a kolektiv. Civilní právo procesní. Část první: řízení nalézací. 8. nezměněné vydání. Praha: Leges, 2015. ISBN 978-80-7502-076-5

  • Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kolektiv. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-503-9

  • www.justice.cz