Nárok na náhradu škody a ušlého zisku pro podnikatele v důsledku vyhlášení nouzového stavu

V souvislosti s pandemií koronavirové infekce přistoupila Vláda České republiky k řadě opatření, jejichž účelem je zamezení šíření epidemie a ochrana veřejného zdraví. Ruku v ruce s těmito omezeními však jdou i velké škody vznikající zejména podnikatelům a živnostníkům, kteří museli zavřít své provozovny a nejen, že se ocitli ze dne na den bez příjmů, ale nadále musí hradit také náklady související s jejich podnikatelskou činností (např. nájemné či zaplatit za již objednané suroviny). Jak v takovém případě postupovat – na co má podnikatel nárok, kdy a jakým způsobem ho uplatnit? Těmto a dalším souvisejícím otázkám se věnuje následující článek.

Vláda České republiky v posledních několika týdnech přistoupila k bezprecedentním omezením k zamezení šíření viru. Zákonným podkladem pro přijímaná opatření byl nejprve tzv. krizový zákon (zák. č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů), podle kterého postupovala vláda mezi 13. a 24. březnem 2020. Od 25. března jím je pak zákon o ochraně veřejného zdraví (zák. č. 258/2000 Sb.). Od 25. března tak o omezeních formálně nerozhoduje vláda, ale pouze bere na vědomí mimořádná opatření přijímaná ministerstvem zdravotnictví.

Jaké cíle touto náhlou změnou zákonného podkladu pro omezení týkající se volného pohybu osob a zavření některých prodejen a dalších podniků vláda sledovala, můžeme jen spekulovat. Jedním z důvodů, které v posledních dnech rezonují veřejným prostorem, může být ale fakt, že krizový zákon na rozdíl od zákona o ochraně veřejného zdraví výslovně upravuje ve svém ustanovení § 36 náhradu škody, která byla fyzickým a právnickým osobám způsobena v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými podle tohoto zákona. Tato výslovná úprava náhrady škody v zákoně o ochraně veřejného zdraví chybí.

Přesto se již objevily názory, se kterými se ztotožňujeme (srov. například vyjádření bývalé ministryně spravedlnosti JUDr. Daniely Kovářové), podle kterých se stát nemůže zbavit odpovědnosti za způsobené škody, které podnikatelům vyhlášením nouzového stavu a s ním souvisejících opatření vznikly, toliko na základě formalistického postupu. Domníváme se, že podstata omezení zůstává stále stejná, a je třeba zkoumat obsah takového vládního postupu, nikoli jen jeho formální znaky, tj. na základě kterého zákona byl vyhlášen. Je však nutné v této chvíli zdůraznit, že konečná interpretace a posouzení konkrétního postupu a nároku na náhradu škody vždy náleží justici, a nelze nyní proto s jistotou předjímat, k jakému výkladu se soudy přikloní. Vyčíslení konkrétní výše škody a rovněž její prokazování před příslušnými orgány kromě toho ztěžují související otázky, na které upozorňujeme níže.

Nárok na náhradu škody a ušlého zisku je podle krizového zákona nutné uplatnit písemně, a to u příslušného orgánu krizového řízení, kterým je vždy příslušná organizační složka státu. Tento nárok lze uplatnit v subjektivní lhůtě 6 měsíců od doby, kdy se fyzická nebo právnická osoba o škodě, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích a důvodně uplatnit u soudu, dozvěděla. V opačném případě nárok zaniká. Uplatnit lze pouze takovou škodu, která vznikla osobě až po vyhlášení nouzového stavu, nikoli ještě před jeho vyhlášením.

Krizový zákon uvádí 3 nutné předpoklady, které musí být pro vznik odpovědnosti státu splněny: provedení krizového opatření, vznik škody (resp. ušlého zisku) a dále příčinná souvislost mezi tímto krizovým opatřením a vznikem škody.

Problematickou se zde jeví zejména prokázání oné příčinné souvislosti. Tato souvislost musí být, jak bylo uvedeno výše, prokázána mezi krizovým opatřením a vznikem škody, nikoli mezi samotným krizovým stavem a vznikem škody. Je proto nutné si uvědomit, že bude třeba prokazovat takový stav, jaký by hypoteticky nastal v případě existence pandemie ve společnosti, kdyby stát žádná omezující opatření nepřijal, a ten porovnávat se stavem existujícím. Jinými slovy například podnikatel v hotelnictví, který byl za současné situace nucen zavřít svůj hotel, nebude vyčíslovat škodu tak, že současný obrat porovná s obratem svého podnikání před epidemií. Musí totiž prokázat, jaký obrat by měl za hypotetické situace, kdyby vláda (resp. ministerstvo zdravotnictví) svými opatřeními nijak nezasáhla do jeho svobody podnikat, ale ve společnosti by stále řádila pandemie. Lze například předpokládat, že řada potenciálních zákazníků by buď v důsledku vlastních zdravotních obtíží, případně z důvodu obavy o vlastní zdraví, služby daného podnikatele nevyužila a značně by se tak snížila návštěvnost hotelu. S tím souvisí navazující problematické otázky – například jaký průběh, délku či intenzitu by epidemie měla, pokud by vláda k žádným omezením nepřistoupila, jaký vliv má epidemie na chování spotřebitelů či na cenu surovin, které podnikatel odebírá od svých dodavatelů. To vše ovlivňuje výši tohoto hypotetického obratu, přičemž teprve ten lze s obratem existujícím srovnávat a vyčíslovat z toho výši škody, resp. ušlého zisku. Je proto nasnadě, že právě splnění této zákonné podmínky činí uplatnění nároku problematičtějším.

V této souvislosti je rovněž nutné zmínit, že při vyčíslování případných škod je nutné zohlednit i státem poskytované úlevy a podporu podnikatelů. Zmiňme například daňové úlevy (prominutí červnových záloh na daň z příjmu, prominutí příslušenství daně a poplatků), odklad 3. a 4. vlny elektronické evidence tržeb, ošetřovné pro osoby samostatně výdělečně činné, úvěrový program COVID a podpůrný úvěrový program COVID II, nový dotační program Technologie COVID 19, program Czech Rise Up či cílený program podpory zaměstnanosti.

Pokud je podnikatel současnými krizovými opatřeními dotčen, doporučujeme, aby si průběžně vedl evidenci o ekonomických dopadech krizových opatření vlády s co nejpodrobnějšími záznamy, průběžně vyčísloval vzniklé škody a ušlý zisk a uchovával veškeré s tím související písemnosti a jiné podklady. Tyto podklady budou sloužit jednak pro písemné uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného orgánu krizového řízení, ale budou také zásadní pro unesení důkazního břemene při případném soudním sporu, ve kterém bude soud zkoumat splnění shora uvedených předpokladů pro přiznání nároku na náhradu škody, tj. provedení krizového opatření, vznik škody (resp. ušlého zisku) a příčinnou souvislost mezi tímto krizovým opatřením a vznikem škody. Jak již bylo ale zmíněno, v prvé řadě bude na posouzení soudu, zda vůbec možnost náhrady škody s ohledem na zákonný podklad, dle kterého je nyní postupováno, připustí.

Lucie Herodesová, advokátní praktikantka
Advokátní kancelář Grinacová & Šulc