Vyživovací povinnost rodičů vůči svým potomkům upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který v otázce výživného vychází ze zásady, že vyživovací povinnost je mezi předky a potomky, ale také mezi (rozvedenými) manžely, poskytována dobrovolně. Jak se však zachovat tehdy, pokud například po rozvodu manželství jeden z rodičů svou vyživovací povinnost ke společnému dítěti neplní? Jak se určuje výše výživného, a jak se lze jeho hrazení domoci? Odpovědi na základní otázky shrnuje tento článek, v jehož závěru uvádíme i další praktické informace k podání návrhu na stanovení výživného pro nezletilé dítě.
Trvání vyživovací povinnosti
Předně je třeba říci, že doba, po kterou je výživné dítěti poskytováno, není limitována věkem dítěte, a tedy nezaniká dovršením zletilosti, tj. 18. rokem věku dítěte. Vyživovací povinnost vůči dítěti trvá tehdy, pokud není dítě schopno se samo živit. Pokud se tedy potomek například soustavně připravuje na výkon budoucího povolání studiem na vysoké škole, a není dosud nikde zaměstnaný, právo na výživné ze strany rodičů trvá i po dosažení jeho zletilosti.
Rozsah vyživovací povinnosti
Co se týče rozsahu vyživovací povinnosti, zákon stanoví, že „životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů“. Při určování výše výživného se tak bude přihlížet ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům rodiče. Soud tedy bude v řízení o stanovení vyživovací povinnosti zjišťovat zejména výši mzdy či platu povinného-rodiče, jeho majetkové poměry (vlastnictví movitých a nemovitých věcí, pohledávek, akcií atp.), ale i způsob života, který vede. Pokud v takovém řízení rodič nesplní povinnost předložit soudu listiny k zjištění svého příjmu a dalších majetkových poměrů, platí ze zákona nevyvratitelná domněnka, že jeho průměrný měsíční příjem činí pětadvacetinásobek částky životního minima. V současnosti tato částka činí 85.250,- Kč.
Na straně oprávněného jsou rozhodné odůvodněné potřeby dítěte a rovněž jeho majetkové poměry. Výživným přitom nerozumíme pouze poskytování výživy jako takové, ale také ošacení, školní pomůcky, nebo například zabezpečování nehmotných potřeb (vzdělání, sportovní či kulturní aktivity dítěte). V případě, že soud rozhoduje o vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, které dosud nenabylo plné svéprávnosti (a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí), lze podle zákona za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor.
Spornou byla donedávna otázka úroků z prodlení v případě neplacení výživného – tedy zda podobně jako v případě nesplácení jiného peněžitého dluhu náleží věřiteli úroky z prodlení. Jistotu přinesla až novelizace občanského zákoníku, konkrétně zákonem č. 460/2016 Sb., který do zákona doplnil § 921 odst. 2, který stanoví, že „Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení“. V návrhu na uplatnění nároku na výživné u soudu je proto možné se domáhat i zaplacení těchto úroků.
Výživné a náklady na realizaci styku s dítětem
Jaký vliv má na výši výživného, pokud se rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, odstěhuje daleko od původního místa bydliště, a druhému rodiči z tohoto důvodu zásadně vzrostou náklady na dopravu? Touto otázkou se zabýval již Ústavní soud, například v nálezu sp. zn. I. ÚS 2996/17, ve kterém stanovil, že: „Pokud již dojde k tomu, že rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, se odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, obecné soudy nemohou ponechat tento aspekt stranou a musí jej zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti.“ I tento aspekt tak hraje při určování rozsahu vyživovací povinnosti svou roli a soudy jej musí při určování výše výživného řádně uvážit.
Uplatnění nároku na výživné u soudu a exekuce
Jak již bylo zmíněno výše, základním zákonným předpokladem je, že plnění vyživovací povinnosti je realizováno dobrovolně. V případě, že tomu tak není (rodiče např. nejsou schopni dohody ohledně výživného na společné dítě), nezbývá, než se obrátit s návrhem na jeho určení na soud. Ten ve svém rozhodnutí stanoví zpravidla měsíční peněžní částku, čímž autoritativně určí konkrétní výši výživného. Pokud ani poté povinný svou povinnost neplní, lze se návrhem na zahájení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce domáhat splnění povinnosti vyplývající z rozhodnutí soudu (tzv. exekučního titulu) tímto způsobem.
Zanedbání povinné výživy
Plnění vyživovací povinnosti má svou zásadní společenskou důležitost, a její zanedbávání je tak hodnoceno jako jednání značně škodlivé. I proto zákonodárce přistoupil ke kriminalizaci takového jednání, a to konkrétně v ust. § 196 trestního zákoníku. Neplněním (resp. vyhýbáním se) zákonné povinnosti vyživovat či zaopatřovat jiného po dobu delší než 4 měsíce tak osoba páchá trestný čin zanedbání povinné výživy, který je možné potrestat až do výše 1, resp. 2 let odnětí svobody. V případě, že osoba svým jednáním naplní skutkovou podstatu tohoto trestného činu, je možné se obrátit na policii s trestním oznámením.
Zálohované výživné
Závěrem se zmiňme o v současnosti často diskutovaném tzv. zálohovaném výživném. Podle současného návrhu by měl v případě, že rodič tzv. alimenty na nezletilé dítě nehradí, vyplácet výživné stát, a to za splnění několika podmínek. Předně je třeba, aby povinný po 4 měsíce neuhradil celou částku soudem stanoveného výživného. Dále musí být podán návrh na zahájení exekuce (či soudního výkonu rozhodnutí), a v neposlední řadě musí být na povinného podáno trestní oznámení. Výživné by pak měl stát hradit nejdéle po dobu 2 let, a to v maximální výši 3.000,- Kč. Zejména v otázce limitace této doby na 2 roky se však návrh potýká s kritikou veřejnosti a je tedy otázkou, zda a v jaké podobě bude nakonec přijat.
Praktické informace k uplatnění nároku na výživné u soudu:
Kam návrh podat?
Návrh na stanovení výživného pro nezletilé dítě se podává u obecného soudu nezletilého dítěte, kterým je soud, v jehož obvodu má nezletilý své bydliště.
Co v návrhu uvést?
V návrhu je třeba uvést údaje o obou rodičích a nezletilém dítěti (jméno, příjmení, datum narození, bydliště), dále vylíčit rozhodné skutečnosti a nabídnout k nim důkazy (např. uvést, zda dítě navštěvuje nějaké zájmové kroužky, jaká je jejich cena a přiložit o tom potvrzení, uvést výši nákladů na bydlení a předložit např. nájemní smlouvu, kde je stanovena výše nájemného, prokázat výši příjmu rodiče atp.) a uvést, čeho se podaným návrhem domáháme (uvést tzv. petit návrhu, tedy navrhnout, jak by měl soud rozhodnout).
Je podání návrhu zpoplatněno?
Řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků, podání návrhu tedy zpoplatněno není.
Kdo bude nezletilé dítě v řízení zastupovat?
Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro dané řízení jmenuje.
Jak a kdy soud rozhodne?
Ve věci samé rozhodne soud rozsudkem, který je povinen vydat s největším urychlením, pokud nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pak zpravidla do 6 měsíců (v opačném případě je povinen v odůvodnění rozsudku uvést skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet).
Soud může v rozsudku rozhodnout i o uložení povinnosti zaplatit úrok z prodlení, učiní tak však pouze tehdy, pokud to účastník navrhne.
Kdy je rozhodnutí soudu vykonatelné?
Rozsudek odsuzující k plnění výživného je předběžně vykonatelný, to znamená, že vykonatelnost nastává nezávisle na právní moci rozsudku, a lhůta k plnění tak běží již od jeho doručení, příp. od data uvedeného v rozsudku.
Lucie Herodesová, advokátní praktikantka
Advokátní kanceláře Grinacová & Šulc
Zdroje:
Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014
Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2996/17 ze dne 29. 5. 2018
Tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 1. 2020
Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015